cimbál

Cimbál je deskový úderný strunný hudební nástroj. Může být opatřen pedálem. Struny jsou zpravidla naladěné chromaticky v tónovém rozsahu C – a³. Je to jistý druh stolní citery. Hráč hrající na cimbál se nazývá cimbalista, cimbalistka. Struny rozeznívají cimbalisté převážně úderem paličky. Nejčastěji se používají dvě dřevěné paličky nejrůznějších tvarů. Ocelové struny jsou nataženy v rezonanční skříni lichoběžníkového tvaru. Pro každý jednotlivý tón jsou nataženy 1 až 4 struny. Struny jsou vedeny střídavě přes kobylky. To umožňuje přesnější úder paličkou.

Historie cimbálu

Nejstarší záznamy o výskytu tohoto nástroje v Evropě pocházejí z 15. století z Německa, Itálie, Polska, Maďarska, Česka, Francie a Anglie. V 17. století se cimbál objevil i ve Skandinávii a ve Španělsku. V průběhu 17. a 18. století se cimbál rozšířil i mimo Evropu. Především do Turecka a jím ovládaných území, včetně Persie. Pod názvem santúr stal důležitou součástí tamní hudby.

Poté, co se v 19. století rozšířilo použití klavíru, stal se cimbál především nástrojem lidové hudby. Objevuje se v hudebních souborech společně s houslemi a kontrabasem. Ve východní Evropě se používá cimbál společně s dechovými nástroji (především s klarinetem) a bubnem.

Cimbál se stává nedílnou součástí lidové hudby v Rumunsku a Maďarsku. Na cimbál často hráli Romové. Z Maďarska se cimbál rozšířil na Slovensko a později i na Moravu jako tzv. cimbálová muzika